Nejintimnější aktivizmus: Živá knihovna Amnesty International.

Možná jste nedávno zachytili video "First Gay Hug" (en) o tom, jak to dopadne, když konfrontujete LGBTI lidi a homofoby s úkolem se vzájemně obejmout. Pokud má ale cesta osobního kontaktu a boření předsudků formu reálného vzdělávacího projektu, je to rozhodně Živá knihovna české pobočky Amnesty International. Ne, nedělají jen politické vězně, mučení a další tvrdé případy. Vzděláváním se zabývají už téměř deset let.
V pátek 22. května jsem se v kanceláři AI účastnil školení nových "knih" a zjistil tak, jaké taje aktivistická Praha skrývá jenom pár metrů od newyorskerského výstupu z Můstku.

Živá knihovna spočívá v tom, že si cílové publikum - čtenáři - zvolí podle krátké anotace člověka, který je v naší společnosti chápán jako menšinový. Připraví si pro něj pár otázek. Pak si host - živá kniha - spolu se skupinou několika čtenářů sedne na cca 20 minut, kdy má možnost vyprávět svůj životní příběh nebo dílčí zkušenosti s "menšinovým" životem. Zároveň zůstane prostor pro dotazy a čtenáři se mohou ptát na co chtějí (úplně na cokoliv). Proč ne? Jak podotýká manuál pro dobrovolníky z řad živých knih, "Pamatujte na to, že se čtenářem strávíte 20 minut a pak ho již pravděpodobně nikdy v životě nepotkáte.". Jaké pocity z toho mají "knížky" i "čtenáři a čtenářky" vám ukáže video:

Princip aktivity je navenek jednoduchý, ale výpověď samotnou je třeba dobře promyslet. Zkuste si shrnout svoji dosavadní životní zkušenost do 10 minut! Zároveň se knihovna pro knihy řídí dalšími pravidly, které zajistí aby bylo možné do "čtení knihy" intervenovat v případě, že se konverzace zvrhne v osobní útoky, aby bylo zajištěné, že knihy mluví co nejvíce o tom, co právě čtenáře zajímá a aby vhodnou úroveň obtížnosti, na jaké se budou bavit. (Ode dřív si pamatuju úděsnou historku zživé knihovny o otázce jedné 9-leté školačky o tom, co se při sexu dvou kluků kam (ne)vejde a jaký to je pocit. Na školení mi ale řekli, že to je právě příklad nepovedené četby.) Pokrytecká část mého já se tak uklidnila.
Druhá část školení po vysvětlení projektu a pravidel už se věnovala konkrétním příběhům. Měl jsem možnost se seznámit s vegankou Ašou, která se dokázala odstřihnout od zneužívání zvířat v potravinářském průmyslu i přes nevíru svého okolí, a pak taky s estétkou Nikol se zářivě oranžovými vlasy a vlastním blogem Zrzavá holka, která vyprávěla o svém vyrovnání se s okolím nechápajícím projevy jejího autismu a nalezení způsobu jak tuto vlastnost překonat, aby si jí málokdo všiml. Naše příběhy byly vlastně v podstatě stejné, i když všechny z jiného prostředí.
Bylo to krásné odpoledne a rozhodně fajn zjistit, že LGBTI aktivismus se přeci v Česku dělá i jinde než v teplých organizacích.

Více info o projektu a možnost se zapojit ZDE.

Aša, Vítek a Nikolina (blogerka Nikol a vedoucí školení Šárka Antošová zde chybí)

Knihovna AI se zprávami lidských práv za poslední desítky let a jednou absolutní pravdou.

Obraz "Free Pussy Riot" z chodby AI